To se prostě pustíte do zahradničení a obracíte zeminu, sázíte trávu, pracujete s rýčem, někdy s krumpáčem, páč v zemi je spousta kamenů, až najednou zjistíte, že máte bouli v třísle... No co "kýla", řeknete si. Brnknete doktorovi, že máte kýlu a asi by bylo dobré s tím něco udělat. Slíbíte si, že už si nebudete hrát na chlapa.. a pro vás je to jako “dossier classé”, jak říkají Francouzi. Prostě jste vyřešili problém, složka je zařazena jako "vyřízená" a vy jedete dál. No a já jela dál: Obvoďák mi potvrdil, že to je nejspíš kýla, a tak šup na chirurgii. Chirurg mě poslal na ultrazvuk. Prý, než mě začne operovat, bylo by fajn zjistit, jestli mám kýlu na jedné straně nebo na obou. Jenže! Z ultrazvuku, kde se jim to vůbec nelíbilo a zdálo se jim to hodně divné, mě poslali na magnetickou rezonanci. Bylo to celé rychlovka, byla jsem v šoku, bylo mi akorát 40 let. Mám pocit, že ani ne měsíc, který uběhl mezi prvním vyšetřením a operací, která potvrdila výrok pana doktora: "Madame, máte tam steak,", jsem žila tak nějak mimo své tělo. Po pravdě, nádor byl tak velký (asi už mu dutina břišní nestačila), že se prostě vytlačil v třísle. Když mi doktor povídal o něčem, co mi pomalu, ale jistě, roste v břišní dutině, o něčem vzácném, co se v mém věku jen tak nevidí, o něčem, co prokazuje jen na určitém dílu té velké masy zhoubné bujení, říkala jsem si "Ne, to přece není o mně, to nejsem já, nejde o nic vážného."
Hned po operaci mi můj muž řekl, že doktor říkal, že je to nejspíš nádor Gist. Slyšeli jste někdy o nádoru Gist? Já tedy ne, ale máme Google, že? Po 5 dnech strávených v nemocnici, kdy jsem hned druhý den po operaci dostala bujón a následující den už relativně normální nemocniční stravu, i přesto, že mi odebrali 30 cm tenkého střeva, jsem se těšila domů. Jenže co vám budu povídat, rozpárané břicho od pupíku dolů až... :-(
Jste doma, rodina, chcete přeci jenom něco dělat (tak jako obvykle), ale nemůžete ani zakašlat, abyste se nesklátili k zemi. "Merde, no nic, ufff přijíždějí rodiče, aby mi na začátku pomohli a rodina fungovala dál." Dcera ten rok zrovna maturovala a syn byl již na studiích v Kanadě. A do toho volá doktor, co mě operoval, že má histologii a ať k němu přijdu na konzultaci. Oznámil mi, že kromě 30 cm střeva, slepáku, mi vzal i vaječník (jeden, včetně dělohy, jsem již neměla – ale to je jiný, dnes již 17 let starý nezhoubný příběh), tudíž jsem v přechodu, a že histologie potvrdila nádor Gist. Vzhledem k velikosti a mitotickému indexu – tj. počet patologických mitóz na 50 zorných polích při 40násobném zvětšení je brán jako zhoubný s nejvyšším stupněm recidivy. Až po letech jsem zjistila, opět díky internetu, že recidiva v mém případě je mezi 5-15 rokem po. Dostala jsem léčbu Glivecem. Na jak dlouho? Podle mého operatéra na 3 roky, podle pana profesora v nej! (-jmenované) klinice v Paříži, léčba na celý život. Naštěstí léčba opravdu byla jen na 3 roky.
Dnes je to 7 let po operaci, snažím se zvládnout a pokořit těch 15 let abych mohla říct "jsem vyléčená"! Mám před touto nemocí velký respekt. Snažila jsem se a nadále se snažím lékařům, ale hlavně sama sobě pomoci. Vím, že dělají, co můžou. Ale,.. každý jsme jiný a je fajn naučit se poslouchat své tělo. A tak jsem i já začala poslouchat to svoje, naučila jsem se zdravě jíst a odlehčila jsem svým střevům. Nejím maso, mám svůj oblíbený bio obchod, kde ráda nakupuji úplně všechno a hlavně zeleninu, která tvoří většinu mého jídelníčku. Naučila jsem se říkat NE, když chci říct NE (čemuž tak dříve nebylo) a konečně jsem se odhodlala cvičit jógu. Taky se stále odhodlávám rezervovat si čas i na meditaci. Změnila jsem samozřejmě i kosmetiku. Říkala jsem si, že je moc fajn, když jím dobře, bio, vitamíny atd., ale že bych ještě měla tělo podpořit i zvenku. Změna pracích a domácích prostředků a samozřejmě změna kosmetiky bylo logické řešení! Objevila jsem ve Francii, kde žiji, úžasnou kosmetickou značku, která se zaměřila na ženy, které prochází rakovinou prsu (provedli spoustu průzkumů, aby převážně ženy, mohly používat kosmetiku, která je cíleně vyrobena pro ně, pro ženy procházející onkologickým onemocněním). Onemocněním, jehož léčba přináší vedlejší účinky a kde je velmi důležitá psychologická stránka. Proto jsem se rozhodla, že když tato kosmetika pomáhá mně a francouzským ženám, proč ji nepředstavit ženám českým a slovenským.
A tak vznikl projekt Onkokráska s krédem "Krásná i během onkologického onemocnění", který je tu pro vás, pro nás všechny, kterým není lhostejné vlastní zdraví a to, co tělu nabízíme nejen vnitřně, ale i zvenčí. I když název Onkokráska "zavání" onkologickou terminologií, všechny produkty, které nabízí může s klidným vědomím používat celá rodina od dětí až po babičky, a to je na tom fajn :-). Celý projekt Onkokráska je tu taky jako prostor pro vzájemné sdílení a podporu, pro vědomí, že v tom nejsme samy.
Vaše jedna z vás,
- Onkokráska Regina P.