• Sifty.eu

Lucie K.: Raději já, než mé děti.

Jmenuji se Lucie, jsem maminkou dvou malých dětí 4 a 2 roky a veškerý svůj čas věnuji jim. Ráda ale tvořím, např. výzdobu typu Vánoce nebo na svatby. Na svou svatbu jsem si celou výzdobu vymyslela a vyrobila sama. Občas něco uháčkuji, ale na to potřebuji čas, který momentálně moc nemám, protože po celém dni fungování s dětmi jsem večer vyplivnutá a jdu raději spát. Četba připadá v úvahu jen v době čekání na chemoterapii. Mám ráda procházky přírodou a čas strávený s rodinou a přáteli.


Onemocnění mi bylo zjištěno v mých 36 letech, kdy jsem, jako každý rok, šla na běžné pravidelné sono prsou. V té době jsem ještě kojila svého syna, tak jsem myslela, že se jedná o zduřelé mléčné žlázy. Nebrala jsem to nějak drasticky, když jsem se objednávala na mamografické vyšetření.


Že se jedná o rakovinu mi bylo sděleno 23.11.2018. V tu chvíli jsem se u paní doktorky smála a byla jsem v pohodě, nějak mi tato skutečnost nedocházela. Jakmile jsem však sedla do auta k manželovi, rozbrečela jsem se. Při vyřčení slova rakovina se mi vždycky vybavila smrt. Sevřel mě strach, že mohu umřít i já. První myšlenka, která mi prolétla hlavou byla: „Proč zrovna já? Co jsem komu udělala?“ Jakmile, ale prvních dojmy vyprchaly, řekla jsem si: „A proč NE zrovna já?“ Raději já, než mé děti nebo někdo blízký z rodiny.


Rozhodla jsem se tuto nemoc zvládnout. Utvrzovala jsem se v tom, že bude zase fajn.

Provedli mi biopsii a magnetickou rezonanci (vzhledem k mému kojení, bylo zjištěno mnoho kalcifikací po celém prsu). Lékařská komise se usnesla, že by bylo vhodné odstranit celé pravé prso, (ač nádor byl paradoxně malý a u bradavky). Po mé otázce: „Jak budu vypadat, když o jedno prso přijdu a druhé má velikost G?“ - mi byla doporučena z hlediska estetiky a případné recidivy oboustranná mastektomie. Souhlasila jsem a lékařům věřila.

Operace mi byla provedena 17.12.2018 a následně od 28.1.2019 mi byla naordinována chemoterapie 4x po 3 týdnech (oranžáda) a poté 12x po týdnu. Léčbu jsem zakončila radioterapií.


Co mi nemoc vzala?

Hlavně prsa. Dále taky vlasy, řasy, obočí, sílu… Mým domovem se na půl roku stala nemocnice FNO Ostrava. Jediné, co mi nevzala je humor, se kterým jde vše lépe. Kdybych nebyla nevyléčitelný optimista, tak tady už asi nejsem. Nemoc dnes beru jako výzvu, jako něco, co prostě přijít mělo, abych si uvědomila spoustu věcí. Abych začala myslet taky na sebe, a nejen na druhé. Mým hnacím motorem jsou v celé léčbě mé dvě krásné a zdravé děti.


Jaký dopad má nemoc na mé okolí?

Mám spoustu přátel, na které se mohu spolehnout. Navštěvují, neztrácí o mě zájem a drží mi palce. Největší pecka to byla pro mé rodiče a jsou mi velkou oporou!

Lidem bych ráda sdělila, aby si určitě vážili zdraví, které je jen jedno a není to jen obyčejné klišé, ale je to fakt. Ač si myslíte, že se Vám to přeci nemůže stát, tak přijde den, kdy se Vám perfektně vysněný život zhroutí z minuty na minutu.

Důležité je se z toho neposrat a jít dál. Dělejte věci, které chcete Vy sami, které Vás naplňují a žijte okamžikem a každý den, jako by to měl být den poslední!


- Lucie K.



62 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Míša J.: Strach ze smrti ve 13 letech

"Otázku „Co když umřu,, jsem si pokládala snad denně. Mít strach ze smrti v jakémkoli věku je fakt příšerný a nikomu bych to nepřála."

Katka W.: Nemoc mi vzala mé ženství.

Půl roku uteklo a mě čekala operace. Genetika mi potvrdila mutaci CHEK2, proto se lékaři rozhodli pro odstranění obou prsů.