Jmenuji se Kateřina, je mi 44 let. Jsem maminka dvou krásných kluků – Jana (23 let a Michaela (8 let). Všichni tři společně žijeme v Prostějově. Jsem rozvedená.
V prosinci roku 2018 mi byl diagnostikován karcinom prsu. Podstoupila jsem celkovou ablaci levého prsu, 16. chemoterapii a také jsem již ukončila cykly radioterapií. Pokračuji s hormonální léčbou, která potrvá 5 možná i 10 let.
Ale hlavní je, že žiji a jsem za to nesmírně ráda.
Jak to všechno začalo?
Existují věci, které je obtížné vyslovit natož napsat na papír. Jsou to situace, které vám padnou do života, když je nejméně očekáváte. Možná právě ve šťastném okamžiku. Existují věci, kterým neporozumíte, pokud je opravdu nezažijete.
Už několik let můj život nebyl takový, jaký bych si přála, a tak jsem se rozhodla vzít svůj osud pevně do rukou. Nebyla jsem spokojená ani sama se sebou, začala jsem aktivně sportovat a podařilo se mi shodit 18 kilo. Mé manželství – nebyla taková ta šťastná klícka, ale spíš klec, od které kdosi vyhodil klíč. Přes všechny pokusy, které byly marné, se mi manželství zachránit nepovedlo. Podala jsem žádost o rozvod. Abych se o sebe a děti zvládla postarat, byla jsem nucena změnit i práci, která mě bavila, ale finančně neuspokojovala.
Byla jsem na sebe hrdá, ač s obtížemi, vše jsem zvládala. A navíc jsem se cítila až paradoxně fyzicky skvěle. Ale… přišel nečekaný zlom a já pochopila, že jsem se radovala předčasně. Tvrdou bulku v prsu jsem si našla sama zcela náhodou, když jsem si dlaní přejela přes prsa. Zatrnulo ve mně. Na ten pocit nikdy nezapomenu – zastavil se mi svět!
Při dalším podrobnějším samovyšetření jsem nic necítila. Jako bych TO nechtěla najít, ale intuitivně jsem tušila, že TO tam stále je. Přišly bezesné noci nebo naopak noci, kdy se mi zdály strašné sny. Něco uvnitř mi říkalo, že je něco v nepořádku!
Trvalo mi víc než měsíc, než jsem si přiznala, že mám problém. Vážný skutečný problém, že to není pouze imaginární představa v mé hlavě. A odhodlala se jít k lékaři. Začínal prosinec, Vánoce, ale i rozvod na krku.
V jednom týdnu jsem podstoupila sono prsou, mamograf i biopsii. Šlo to strašně rychle. Ten pocit zoufalství a beznaděje byl paralyzující. Čekání na výsledky nekonečné. Následovala spousta vyšetření, operace naplánovaná na 3.1. 2019. - ablace celého prsu. Ale to nebyl jediný nepříjemný a drsný okamžik – v lednu proběhl i rozvod. A ani v tak těžké situaci, v jaké jsem se ocitla, jsem si to nerozmyslela. Dnes jsem nesmírně ráda, že jsem to dotáhla do konce. Od konce února jsem podstoupila 16. cyklů chemoterapii (Měla jsem štěstí, že jsem léčbu snášela dobře). Na druhou dávku už jsem šla holohlavá. Byl to šok! Nějakou chvíli mi trvalo, než jsem se na sebe byla schopná podívat do zrcadla. Ale kupodivu jsem si na svou pleš rychle zvykla.
Touha žít byla ale silnější. Nemám ve zvyku se jen tak vzdát a i v tom špatném se snaží najít něco pozitivního. S nemocí jsem nebojovala! Naučila jsem se ji přijmout, vyrovnat se s ní a jít cestou k uzdravení těla a hlavně duše.
Dnes mohu říct, že jsem tu cestu zvládla, za pomocí přátel a rodiny. Moc jim za jejich oporu a pochopení děkuji. Když se má cesta zvedala do výšek a byla obzvlášť trnitá, myšlenka na mé syny mi nikdy nedovolila povolit a já šla dál.
Můj příběh happy-end má. Takový jako z románu – našla jsem lásku. V těch nejtěžších chvílích se objevila moje láska z mládí. Neodradila ho ani moje nemoc, ani fyzická změna. Byl a je mi oporou. V průběhu léčby mě vozil na chemoterapie i na různá vyšetření. Teď když jsem se našli, myslím si, že už se neztratíme.
A proto vám říkám: „Existují nevysvětlitelné věci. Ty špatné máme někdy strach si jen představit. Jsou to věci, co se dějí ostatním – ale někdy se bohužel, stanou i nám. Ale když bouře ustane – uvědomíme si, že už nejsme ten stejný člověk.“
Ničeho nelituji, - dnes jsem jiná. Nevím zda lepší, ale rozhodně šťastnější.
Za rok léčby jsem poznala spoustu skvělých lidí, ale hlavně jsem poznala sebe.
ŽIVOT JE KRÁSNÝ I KDYŽ NÁM NĚKDY POŘÁDNĚ ZAVAŘÍ.
- Kateřina K.