„Rakovina se netýká jen pacientů. Když se ale s onemocněním setkáme, jsme zvyklí reagovat bezmyšlenkovitě – já sama jsem byla překvapená, kolik ‚nesprávných‘ reakcí existuje. Nejdůležitější je dát pacientovi najevo, že jsme tady, že mu pomůžeme cokoli vyřešit, zařídit, donést, nakoupit, uvařit. Ale být podporou, když se sami necítíte dobře, nelze,“ říká Nina Formánek Jaganjacová, zakladatelka vzdělávací organizace Sifty a hlavní autorka nové příručky pro onkologické pacienty a jejich blízké.
V rozhovoru se mimo jiné dočtete:
Jaká je „správná“ a „nesprávná“ reakce, když nám někdo řekne, že mu diagnostikovali onkologické onemocnění?
Jak pacientům nabídnout pomoc?
Proč může být příliš civilní přístup stejně špatný jako přehnaná lítost?
Proč není cynické mluvit o závěti nebo paliativní péči?
A jak žít s uvědoměním si možnosti, že se rakovina v našem životě objeví, bez toho, aby nás úplně pohltilo?
Článek najdete zde.
